7. týden
Pondělí 14. října
Dnešní ráno začalo netradičně, protože nám do třídy přibyl nový kamarád - Honzík, který tak posílil řady kluků. Už to není 12:6 ve prospěch holek, ale 12:7 :-). Sesedli jsme se na koberci, abychom se navzájem představili. Kromě jména jsme i povídali, co koho z nás baví, co rádi děláme. Zejména Vojty příspěvek byl velmi originální.
Pak už jsme dorozdělili služby a mohli zahájit nový týden kalendářem, počasím a deníčky. Po nich jsme se opět přesunuli na koberec, tentokrát ale k práci s interaktivní tabulí. Paní učitelka našla aktivity na procvičování začátků a konců vět a na jejich druhy. Půlku jsme zvládli, druhou jsme si nechali na zítra.
V matematice jsme nejdříve řešili společně hady, abychom i Honzíkovi ukázali, jak se s nimi pracuje. Nebylo to jednoduché, stále se nám některým nedaří dodržet pravidlo, že si po sobě musím práci překontrolovat a že mi musí výpočty "sedět" v obou částech najednou. Pak jsme pracovali samostatně a paní učitelka vysvětlovala Honzíkovi, jak se řeší sčítací trojúhelníky a pavučiny. Na konci jsme se podívali na rozklad čísla na tři a ukazovali si, jak tento typ úkolu řešíme. Lucinka Thao předvedla jeden způsob a Kuba druhý, který byl opravdu jiný.
Téma stěhovavých a stálých ptáků bylo naším průvodcem po celou prvouku a čtení. Nejdříve jsme se rozdělili na tři skupiny po šesti. Domluvili jsme si pořadí, v jakém se budeme střídat, postupně si podle zadaného pravidla nanosili potřebné kartičky s obrázky, a pak je roztřídili podle toho, jestli jsme se domluvili, že se jedná o potravu pro čápa nebo pro sýkorku. Úplně se nám nepovedlo domlouvat, proč to tak je, ale paní učitelka nás k tomu vrátila při společném vyhodnocení na koberci. Díky tomu pak už pro nás nebylo těžké domluvit se, jak tato naše aktivita souvisí s tématem ptáků. Opravdu jsme přišli na to, že se odlet stěhovavých ptáků neřídí tím, že by čápům byla u nás zima, ale že se skutečně jedná o jídlo, kterého by tu v zimě měli nedostatek. Paní učitelka pan přinesla obrázky ostatních ptáků a my jsme nejdříve vzpomínali, jak se který jmenuje (a spletli jsme se jen jednou). Poté jsme je zkoušeli rozdělit na stěhovavé a stálé. Bylo fajn, jak jsme dokázali své odpovědi odůvodňovat. Buď vlastní zkušeností nebo informací od rodičů či prarodičů. Díky tomu, jsme měli rozdělení skoro celé správně. Za pomoci lístečků, které jsme dostali od paní učitelky, jsme pak dokázali svou práci opravit. Každá šestice se pak rozdělila ještě na polovinu, aby mohla v menším počtu pracovat s informacemi na lístečkách metodou I.N.S.E.R.T. Naším úkolem bylo při čtení textu použít alespoň jedno "plus" a alespoň%n jeden "otazník". Po chvilce, kterou nám paní učitelka poskytla, jsme se vrátili na koberec a své postřehy si navzájem sdělovali. Bylo super, že kromě jednoho jediného slova, jsme si vše dokázali vysvětlit mezi sebou. A s ornitologem nám paní učitelka pomohla. Nakonec byl čas na samostatnou práci na pracovním listu. Kdo nestihl, založil si, aby mohl pokračovat ve středu.
Na závěr nás již tradičně čekalo čtení domácího úkolu z Víš, co čteš. Skvěle jsme odůvodňovali, proč který obrázek nemůže znázorňovat lupiče :-). Jen se paní učitelce moc nelíbilo, že příběhy čteme málokrát - někteří třeba jen jednou za celý týden, protože pak se to na kvalitě dost pozná. Nové čtení jsme si zapsali do úkolníčků a mohli vybarvovat smajlíky.
Úterý 15. října
Prvním matematickým úkolem byly třetiny hodiny a popis toho, co kluk na obrázku v kterou třetinu dělal. Sami jsme mu pak vymysleli aktivitu do poslední třetiny hodiny a tyto nápady mezi sebou sdíleli. Následovalo deset minut samostatné práce, během které jsme někteří pracovali, někdo už si i kontroloval práci s kamarády, ale pilně pracovali všichni. Společně jsme pak na interaktivní tabuli řešili slovní úlohu se stěhováním z patra do patra. Sami jsme odhalili chyby, kterých jsme se dopustili, a opravili je. Tím jsme si i osvěžili pojem "podlaží" a mohli buď samostatně nebo ve dvojicích řešit úkol se stavbou krychlových staveb. Podmínkou bylo použít přesně šest krychlí, stavět na zadaný plán a zároveň mít alespoň čtyři podlaží. Všechny své nápady jsme pak kreslili i na tabuli a ověřovali, jestli jsou splnění opravdu všechny zadané podmínky.
Během přestávky psala paní učitelka něco na tabuli a my to někteří hned zkoumali. A byli jsme překvapení, že se nám to nedaří přečíst, i když je to napsané normálním psacím písmem. A tak jsme od začátku hodiny přemýšleli, čím to je. Přišli jsme na to, že slova nejsou oddělená, že je to všechno napsané dohromady, a že proto se to nedá přečíst. Zkusili jsme tedy hledat jednotlivá slova a oddělovat je od sebe svislými čarami. Po dokončení jsme ještě počítali, kolik má každá věta slov. Když jsme takhle nacvičili práci na už napsaných větách, pokračovali jsme společně s psaním dalších (z učebnice) na tabuli i do sešitů. A pak po tomto nácviku už jsme se pustili do samostatné práce. Mnoho z nás napsalo práci výborně, jen s pár chybami (a Eliška Kř. dokonce bez jediné chybičky), ale našli se i tací, kteří už si dnes jedničku nezasloužili :-(. Na závěr hodiny jsme se o autorství takových vět s neoddělenými slovy pokusili i my sami. Na proužek papíru jsme napsali vymyšlenou větu bez oddělování slov. Lístky jsme dali paní učitelce, ta s nimi na koberci "zasněžila", my si pochytali větu, která nebyla naše, a pokusili se ji rozdělit na jednotlivá slova. Úplně na konec jsme hodnotili, v jakých případech se nám věty od ostatních špatně četli, takže příště už budeme třeba psát čitelněji :-).
Třetí hodinu jsme začali povídáním o psech, tedy o tom, jak se o ně staráme. Skoro každý chtěl přispět svou zkušeností. Tenhle úvod se vztahoval k textu, který jsme dnes měli číst. Zahájili jsme jím procvičování další čtenářské dovednosti, předvídání. Sami jsme již dokázali vysvětlit, že předvídat znamená přemýšlet, co se asi stane dál. A že to není pouhé hádání, ale že musíme používat vodítka z textu. Společně jsme si tedy text o psu, který se chystá s páníčkem na procházku, přečetli a pak odpovídali na úkoly. Dařilo se nám nejen správně odpovídat, ale hlavně hledat důkazy. I jazykový úkol pro nás byl snadný. S druhým textem jsme zatím nepracovali, jen jsme se na něj připravili. Podle obrázku jsme poznali, že se jedná o jaro. Každý si pak na prázdný papír kreslil, jak se to stane, že se v hnízdě objeví ptáčata. A pak jsme se ještě zamýšleli, co všechno se musí stát, aby mohla létat. Při procházce po třídě jsme pak své názory sdíleli s ostatními, měli jsme si o tom povídat alespoň se dvěma kamarády.
Na tělocvik jsme šli ven na hřiště a počasí nám přálo. Chvilku před začátkem hodiny totiž ještě mžilo, ale na nás pak i svítilo sluníčko. Po rozběhání, rozcvičení a zaposilování pro nás měli hru připravenou Vašík s Kubou. Vysvětlili pravidla, nachystali pomůcky, rozdělili nás spravedlivě do dvou týmů a pak už hru odstartovali. Byla podobá té, kterou jsme hráli i na škole v přírodě, a běhali jsme při ní o sto šest. Velkou pochvalu si zaslouží Vašík, který na ni připravil doma za pomoci rodičů úžasné pomůcky. A ještě nám je nechává ve škole, abychom je mohli používat i dál. Děkujeme. Ve dvojicích jsme pak trénovali přihrávky míčem, bylo potřeba umět odhadnout své schopnosti, aby nám míč nepadal, a my se nemuseli vracet na start. Nakonec jsme běhali sprint na 60 m a paní učitelka nám měřila čas. Nejrychlejšími běžci naší třídy jsou Edík, Vašík a Eliška Kubíčková.
Středa 16. října
Dnes jsme zpívali a tancovali již pět slok písničky "If you're happy" a vypadali u toho velmi radostně. Hra, kterou jsme pak hráli, se jmenovala "Grab it!". Paní učitelka rozložila na zem karty s čísly a při tom nám vše vysvětlila - anglicky. Ale my jsme tomu skoro všichni porozuměli a kdo úplně ne, ten pravidla pochopil při hraní. Naším úkolem bylo co nejrychleji sebrat kartu s číslem, které Míša řekne anglicky. Komu se to povedlo, získal bod. Ale vítězem nakonec nebyl ten, kdo měl bodů nejvíc, ale ten, kdo sám zhodnotil, že číslům rozuměl a věděl, které hledá. Následovala další hra s čísly, tentokrát na interaktivní tabuli. Museli jsme projít bludištěm čísel, která jsme slyšeli, a ještě k tomu nám rychle ubýval čas. Na poprvé jsme to nestihli, ale pak jsme vylepšili techniku běhání k tabuli a nehulákání na sebe, a hned jsme byli vítězové :-). Někteří z nás projevili přání si hru hrát i doma, takže tady je odkaz: https://elt.oup.com/student/i-spy/games/numbersi?cc=cz&selLanguage=cs&mode=hub. Takto připraveni na anglická čísla jsme se pustili do nácviku porozumění otázce "What time is it?" a odpovídání "It's ... o'clock." Paní učitelka nám pokládala otázky, na hodinách nastavovala různé časy a Míša a pak i my jsme odpovídali. Porozumění hodinám jsme pak trénovali na další hře, kde sice nebyly celé hodiny, ale to nám nevadilo, protože číslu udávajícímu hodinu jsme rozuměli a minuty už pak nebyly podstatné (ale třeba se nám trochu dostanou do ucha). Tuto hru najdete na https://elt.oup.com/student/i-spy/games/time?cc=cz&selLanguage=cs&mode=hub. Nakonec jsme se vrátili do kroužku a zkoušeli si otázku pokládat už sami sobě navzájem. Na příští angličtinu si můžeme, kdo máme, přinést papírové nebo dřevěné hodiny, abychom se mohli rozdělit na menší skupiny a víc trénovat. Za odměnu jsme si na závěr znovu zazpívali písničku.
První matematický úkol se sice paní učitelka snažila vést podle metodiky, ale my jsme jí tento postup trochu dost nabourali tím, že jsme byli hrozně dobří :-). Při pohledu na dvojbarevný obdélník rozdělený na poloviny, z nichž jedna byla označena popiskem 3 cm, jsme totiž nezaváhali ani trošku a všechno, co se k němu hodilo říct, jsme řekli okamžitě bez jakékoliv nápovědy a hned jsme také úkol vyřešili! Ale něco nového jsme se přeci jen dozvěděli a tím bylo měření na pravítku. Zmiňované 3 cm jsme totiž měli nejdřív zkusit odhadnout a ukázat na prstech a pak teprve ukázat na pravítku. Na něm nás některé zmátlo, že mělo dvě různá měřítka, takže jsme si vysvětlili rozdíl mezi centimetry s anglickými palci, a také způsob správného měření. Poté jsme se rozdělili na dvě poloviny - jedna pracovala s paní učitelkou u interaktivní tabule, druhá samostatně do učebnice - a po deseti minutách jsme se vyměnili. U tabule jsme pracovali na sousedních trojicích a naším cílem bylo uvědomit si, odkud se hodí začít úkol řešit, abychom měli jistotu, že ho vyřešíme správně. Na poslední práci jsme se sesedli na koberec se svými ikonkami dědy Lesoně a řešili, jak zvířátka na dvorku rozdělit do dvou stejně silných družstev. Pokaždé nám někdo své řešení ukázal a mohli jsme si všimnout, že způsobů nahrazování je více.
Po hrací přestávce jsme nejdříve dokončovali Ostružinkovy pracovní listy. Přiřazovali jsme názvy k obrázkům ptáků, kroužkovali ty, kteří od nás na podzim odlétají a vybarvovali ty, které málo známe. Samozřejmě jsme si připomněli, z jakého důvodu odlétají a kam. Druhá část hodiny spočívala v přípravě na zítřejší výrobu plakátů pro naše mladší spolužáky. Ve trojicích jsme si četli informace od paní učitelky, vybírali z nich ty nejdůležitější a svými slovy je zaznamenávali na list papíru. Po skončení času paní učitelka naši práci ohodnotila, většina z nás mohla mít velkou radost. Na závěr prvouky a čtení nám paní učitelka četla pohádku O poslední vlaštovce a nepotěšila nás, když skončila v nejlepším a nejnapínavějším okamžiku. Takže pokud chceme vědět, jak to dopadlo, musíme si knížku sehnat a pohádku dočíst :-).
Před smajlíky a úklidem jsme si nalepili do sešitů pro rodiče lístečky s nabídkou zoologického kroužku, kterou nám přinesly holky ze šesté třídy, a do úkolníčků zapsali úkol - opravu bílé písanky. Jen Eliška Kř. ji nepíše, protože měla celé cvičení bez jediné chyby, takže nemá co opravovat. A třeba nás příště bude takových víc :-).
Čtvrtek 17. října
První dnes byla matika a tu jsme zahájili společně u interaktivní tabule. "Házeli" jsme červenou a modrou kostkou a přemýšleli, kolik kroků a kterým směrem musíme udělat, abychom se dostali oba dva na stejné místo. Vše jsme zapisovali, tvořili příklady a evidovali do tabulky. Potom se ti, kteří umí pracovat s rovnicemi, vrátili do lavic a pracovali samostatně, zatímco ti, co si nebyli jisti, řešili úlohu společně u interaktivní tabule. Na konci práce se téměř všichni hlásili, že "tomu rozumí". Posledním úkolem byla práce ve trojicích, kdy jsme stavěli z dřívek a přemýšleli, kolik jich bude na jaké množství oken potřeba. Přišli jsme na to, že se počet zvyšuje vždy jen o tři, protože jedno dřívko je společné s předchozím oknem.
Na začátku čtení s porozuměním nám paní učitelka připomenula čtenářskou dovednost, kterou nyní procvičujeme, a tou je předvídání. Než jsme se do něj ale pustili, porovnávali jsme své minulé obrázky (co si myslíme, že se musí stát, aby se v hnízdě objevilo ptáče, a co se musí stát, aby mohlo létat) s textem. Našli jsme i shody, i rozdíly. A pak už jsme se dali do předvídání. Znovu jsme text přečetli a pak postupovali po jednotlivých otázkách a pro své odpovědi vyhledávali důkazy. Zvládli jsme si jazykový úkol, který se zaměřil za porozumění slovu "chmýří", protože jsme měli na výběr ze tří částí obrázku ptáčete. Jedna šipka ukazovala na zobák, druhá na nohy a třetí logicky byla právě chmýří. Pak jsme se rozdělili na dvojice a jednu trojici a v nich řešili další text, tentokrát o mikině plné zapomenutých ne úplně voňavých věcí. A nakonec znovu vše prošli společně, abychom se dozvěděli, jaké důkazy našli i ostatní.
Dílnu čtení jsme zahájili seznámením Honzíka s tím, co to vlastně ta dílna je. A skoro na nic důležitého jsme nezapomněli. Pak nám paní učitelka představila téma nové lekce, jmenuje se "Co má postava říká" a ukázala, jak budeme pracovat i my při tichém čtení. Naším úkolem bylo v průběhu čtení, když jsme narazili na větu, která nás nějak zaujala, si ji zapsat do připravené bubliny, a připsat, proč nebo čím nás zaujala. Čtení jsme se dnes věnovali celých 15 minut a možná i o kousek déle. Příště si budeme moci zapsat další a hlavně budeme své práce sdílet ve dvojicích.
O výtvarce a pracovce jsme tvořili "vzdělávací" nástěnku na chodbu. Paní učitelka nám předvedla, co se na plakáty hodí a proč, a co se nehodí a proč. K práci jsme využili naši včerejší přípravu při prvouce a čtení a začali zpracovávat plakáty, z kterých se i malé děti dozví pár informací o ptácích, kteří od nás odlétají. Nebylo to tak snadné, jak se na první pohled zdálo. Někteří z nás ignorovali úvodní ukázku, takže se jim informace nevešly do rámečků, které si předčasně připravili, jiní zase kreslili obrázky, které se k tématu vůbec nevztahovaly. Nakonec jsme si ale dali skoro všichni záležet a půl hodiny před koncem se nám na nástěnce začaly jednotlivé práce pěkně skládat. Někteří jsme ještě vybarvili písmena nadpisu a pak se snažili vše uspořádat tak, aby se to vešlo a ještě to dobře vypadalo. Jakmile jsme měli vše nainstalované, vysvětlila nám paní učitelka, jak zajistit, že obrázky budou na nástěnce rovně a my je všechny přišpendlili. U nástěnky jsme pak hodnotili, jak se která práce povedla. Neříkali jsme "ta je hezká" apod., ale hodnotili jsme jednotlivá kritéria - zda jsou informace výrazně oddělené, takže poznáme, kde jedna končí a druhá začíná; zda je písmo čitelné a neztrácí se v pozadí; zda jsme si dali záležet i na výtvarném zpracování obrázků a nemáme tam věci, které se vůbec k tématu nehodí. Poté jsme my šli uklízet a paní učitelka pověsit nástěnku na chodbu. V tuhle chvíli ji obdivovaly už tři paní učitelky!
Pátek 18. října
Dnešní matematika byla ve znamení autobusu. Hráli jsme ho společně, ale nemohli jsme se pohádat o to, kdo bude mít jakou roli, protože v zájmu urychlení to rozdělila paní učitelka, protože chtěla, aby Honzík viděl, jak se autobus hraje. Povedlo se nám doplnit všechny údaje do tabulky, i když někdy až na druhý pokus poté, co jsme si ověřili, jak nám to ne/funguje. Na konci hodiny jsme si označili splněné samostatné úkoly hvězdičkami, aby paní učitelka věděla, co má o víkendu kontrolovat.
Při hodině českého jazyka jsme postoupili zase o kousek dál. Máme za sebou větu a slovo a tak jsme se dnes věnovali slabice. Nejdříve jsme si řekli, k čemu nám to bude, že se naučíme dělit slova na slabiky - to abychom uměli rozdělovat slova na konci řádku - a pak si to i vyzkoušeli. Ze začátku společně na tabuli a pak i do sešitů samostatně. Skoro všichni jsme úkol splnili správně podle zadání, ale bohužel jen skoro :-(. V poslední části hodiny jsme hráli slovní kopanou na poslední slabiky. Paní učitelka "vykopávala" a my se snažili ve skupinách co nejrychleji vymyslet slovo, které by začínalo slabikou, na kterou to předchozí končí. (Doporučuji hrát i doma - ne na poslední písmeno, ale na poslední slabiku.)
Dílnu psaní jsme zahájili vysvětlením práce na myšlenkové mapě Elišce Ku. a Honzíkovi, kteří na minulé hodině nebyli, a pak i vysvětlením práce pro ostatní na hrubé verzi. Na psaní jsme si dali minimum deseti minut, po které budeme psát. Kdo nebyl ani po deseti minutách hotov (a to byla většina, je vidět, jak se rychle zlepšujeme), mohl v klidu pokračovat. A kdo hotov byl, mohl si vystřihnout a nalepit svou budoucí planet na velkou čtvrtku. Jakmile skončil i prodloužený čas na psaní, sesedli jsme se u interaktivní tabule, na kterou nám paní učitelka promítla svůj vyfocený text o planetě, na které by chtěla žít. To proto, že jsme si měli ukázat, na co se příště při konzultacích zaměříme, že budeme oceňovat a doporučovat. Šlo o slovesa, tedy pro nás o slova, která říkají, co se děje, nebo co kdo dělá. Nejdříve bylo na řadě ocenění a paní učitelka nám ukázala, která slovesa a proč si ho zaslouží. Pak byla řada na doporučení. I my jsme poznali, že když je v jedné větě pořád dokola používané sloveso "jsou", že to není úplně to pravé. A tak jsme vymýšleli a doporučovali paní učitelce, jakými slovesy by měla tahle "jsou" a "nejsou" nahradit. Přišli jsme na spoustu výborných slov a paní učitelka si je všechna poznamenala (měla na to dost prostoru, protože psala tak, jak "nahrubo" máme - "ob řádku"). Tak to nás čeká příště.
Poslední byla na řadě hudebka. Slovo dostali ti, kteří splnili dobrovolný domácí úkol, tedy písničky o ptácích. Největší pochvalu si vysloužila Klárka, protože písničky nejen vyhledala, ale přinesla je i ve zpěvníčku a ještě nám je všechny sama před tabulí zazpívala! Jednu z nich paní učitelka vybrala a tu si budeme příští týden zpívat. Pak jsme hráli "na ozvěnu" - paní učitelka vytleskala rytmus a my ho po ní opakovali. Když jsme zvládli všechny části, prozradila nám, že to je vlastně písnička "Pekař peče housky", kterou teď budeme zkoušet na flétnu. Nejdříve jsme ale museli odhalit chyby v notovém zápisu - týkaly se délky not. A pak už jsme se pustili do nácviku a šlo nám to výborně. Nakonec jsme zahráli celou písničku a dalo se opravdu poznat, která to je :-).
Na konci vyučování jsme vyšetřili čas na sebehodnocení učení za uplynulých čtrnáct dnů. Paní učitelka četla jednotlivé výstupy a my vybarvovali smajlíky.